Hemingway bar

Když jsem tu seděl poprvé,
učil se skotskou bez ledu,
chvástal se co vše dovedu,
bylo mi šestnáct teprve.
Tobě jen úsměv tváří šleh´
znala jsi přesně plán i cíl,
zkoušel to stejně kdo tu byl,
tak řeklas “hochu šetři dech”
a já ho vůbec nešetřil
jen větší ráži, hlubší tón
chrčel jsem jako gramofon
a na kuráž jen pil a pil

Pak jsem tu prožil řadu let,
do stolu vtiskl potíže
i štěstí jak stav beztíže
a nejeden si půjčit ret
pro srandu psal jsem písničky
kdo platil tomu jsem je dal
a občas na kytaru hrál
jak hrad jsem stavěl skleničky
A kolem stránky krutostí
Které jsem vůbec nechtěl znát
Iluze byla opiát
Realita stav nutnosti

Dneska jsem jako cizí host
Nerad i rád najdu svůj roh
Ze stolu smetu účtů stoh
Co zaplatil jsem za blbost
A už mám v sobě zase klid
Nemusím lhát sám před sebou
Na podzim že dny nezebou
Že se dá sklidit a ne sít
Když jsem tu seděl naposled
Zlomil jsem nechuť ke světu
Čas má mít smysl, když jsem tu
A když má duše přišla zpět

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA