Homo sapiens sapiens

Večer, než chtělo se mi spát
slyšel jsem kopce povídat
a dech se mi tajil.
Že prý se zjevil za humny
před lety člověk rozumný
a dodnes ho tam mají.

Začal vše kolem ovládat,
po moci stále větší hlad,
za ním šla bída.
Toho, kdo nebyl po vůli
vybil či zavřel za kůly.
Trvalá genocida.

A jak běžel rok za rokem,
když nestal jsi se poskokem
při jeho vizích,
ztratil jsi místo na slunci,
z těch ostatních jsou pohůnci
a nebo „jen tak“ zmizí…

Má výročí a oslavy,
kde připijí si na zdraví,
zní slova chvály.
A zatím hoří pralesy,
jen černo vládne nebesy,
když lámají se skály.

Povýšil rozum nad city,
má kostely a mešity
a věčné spory.
Drží prst Zemi na tepu,
že však ji řídí po slepu,
si šeptají i hory.

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA