Já řeka

Kdo ví, kde mám své prameny,
jsem jako hříbě divoká.
Sotva, že se mnou držíš krok,
když prodírám se kamením,
stávám se řekou z potoka
a dolů mířím na soutok.

Jsme jako řeky spojené.
To spojení odhání mráz.
Tak led nemůže mezi nás…
Ne-dnes ještě ne!

Když ranní vítr začne vát,
údolí přináší mi klid.
Společně vyrážíme vpřed,
můj proud už nemá velký spád,
jen skrytou sílu stále jít
k moři, co otevře nám svět.

Jsme jako řeky spojené.
To spojení odhání mráz.
Tak led nemůže mezi nás…
Ne! Dnes ještě ne!!!

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA