Já se ptám (hudba: Honza Šťovíček – Appaloosa)

Já se ptám, já se ptám, já se ptám,
kde může být, co chtěla jsem s ním žít,
co sliboval mi, že bude vždycky mým…
Já se ptám, já se ptám, já se ptám,
kam mohl jít, nestihla jsem ho ani políbit,
než mi odjel vlakem půlnočním.

Zabouchnul dveře v předsíni, vzal si pár věcí ze skříní,
za chvíli už čekal na trati.
Jó, co se mohlo stát, sama sebe se ptám,
odešel a už se nevrátí.

Povídal mi, že jsem jediná, co prý pro něj ještě smysl má,
když to říkal, jako by se smál.
Jó, pak se zabalil, jaký teď má cíl?
Nákladní vlak odváží ho dál

Já se ptám, já se ptám, já se ptám,
kde může být, co chtěla jsem s ním žít,
co sliboval mi, že bude vždycky mým…
Já se ptám, já se ptám, já se ptám,
kam mohl jít, nestihla jsem ho ani políbit,
než mi odjel vlakem půlnočním.

Zůstávám tu sama najednou, prázdný pro mne tyhle rána jsou,
hlava bolí, to mě doráží.
Tak mužský proklínám, dobrej důvod k tomu mám,
víc, než my, je lákaj´nádraží.

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA