Kavárenská

Kde je ta hranice mezi nocí a ránem.
Vždyť právě svítá a já půjdu spát.
Zvednu se od stolků tam za paravanem
s výhledem k Vltavě a na Pražský hrad.

Stejně jak Seifert, když dopil si kávu
a složil papír s vlnou podivných vět.
Pomalu vsoukám svou ruku do rukávu,
vydám se přes Kampu na Nový svět.

Možná jak Kolář, co psal tu své básně.
Pozdravím na mostě služebnou z rynku.
Malinko zrudne – odpoví polohlasně
a přeci se usměje, alespoň na chvilinku.

Nebo jak Zrzavý, než jistými tahy
vytvořil ženu, které radost je cizí.
Z téhle té kavárny na tepně Prahy
jak oni před lety i já zvolna zmizím.

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA