Není kde čekat svítání

Nebe spadlo na zem
jeho střepy řežou do očí.
Z rozbitých mračen slzy
proříznou říčku v úbočí

Nebe spadlo na zem
a nevíš kdo ho povznese
však s každým střepem v dlani
oblohy ruka dotkne se

Nebe spadlo na zem
není kde čekat svítání
než mistři nové ztaví
ve staré sklárně pod strání

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA