Pochybnosti

Pere se ve mně ďábel s čertem
a anděl Boha vyhání.
Vtipy nezaznívají žertem.
Svým křikem plaším volání.

Promrzlou nocí mířím k žáru.
Vnitřní chlad sněhem zahalím.
Další nic vliji do poháru.
Pláč skryji vytím šakalím.

Přesto jdu dál dost jsem se díval,
dlouhý čas bádal nad mapou.
A pochybnost, ten věčný rival,
špitala: „dobří netápou“
I přesto, že jsem prošel pouští,
ráno co ráno se zas ptám,
jestli tou cestou co se pouštím
skutečně dojdu tam kam mám…

Popírá lež mé vlastní pravdy
a slabost sílu dohání.
Co když je jako – doopravdy
A trest je víc než pokání.

Co když je láska jenom chtíčem,
který už dávno zvítězil.
Mé stopy vtisklé do silnice
skutečně mají špatný cíl…

Přesto jdu dál dost jsem se díval
Dlouhý čas bádal nad mapou
a pochybnost, ten věčný rival,
špitala: „dobří netápou“
I přesto, že jsem prošel pouští
ráno co ráno se zas ptám,
jestli tou cestou co se pouštím
skutečně dojdu tam kam mám…

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA