Podzimní romance

Točí se kola podzimu
a listí šustí jak lem šatů
co klesnou k boku jejímu,
když nahá míří k slunovratu.

Točí se kola podzimu
v barvě se další barva skládá.
A ji, jak děcku spícímu,
pod víčka pohádka se vkrádá.

Ta o blízké bílé peřině,
nápoji z hvězd a sklenkách z ledu,
o vůni jablek na klíně
a čaji s malou slzou medu.

Točí se kola podzimu.
Já chtěl bych vstoupit v její snění,
z jablek těch, k hněvu Božímu,
ukousnout sousto pochopení…

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA