Rande na konci světa

Nocí nás vedlo světlo majáku
a kolem ve tmě spali dlouhé lány
do dneška znal jsem pouze z diáku
ten cíp, kde scházejí se spolu oceány

Měli jsme rande na prochladlé skále
snad všechny střelky pokaždé nás zvaly
dnes jenom my a hvězdy  rozespalé
našemu napětí se racci kolem smáli

a pak tam stála – Země tak obnaženě nahá
teď prosím, ano, svítej
ten malý okamžik, když slunce vstát se zdráhá
jen tiché děkuji – děkuji Ti a vítej….

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA