Rocky Top (hudba: tradicionál/spoluautorem textu je Honza Štovíček – hraje Appaloosa)

Mám v srdci strach, jak nůž pálí
a skály kolem nás nemluví;
jen řeky proud dál se valí,
padám-jako on-do hlubin.

Hned ke mně běží a staví mně na nohy.
Má ve tváři laskavý klid,
žena, co má oči barvy letní oblohy
a vlasy jako sluneční svit.

Díky, díky Rocky Top, jen ať to každý ví,
máš v sobě krásu i sílu hor,
co jméno Ti daly Tvý.

Říkávala mi: „vydrž chvíli stát,
S každou chybou jsi smrti blíž,
Počkej si až zmizí touha riskovat,
špatný krok už nenapravíš“.

Táhla mě nahoru a dolů pak slaněním,
stěny, skály, hory a sníh,
snad byla starší, než všechno to kamení
a tvrdší lávy prvohorní.

Díky, díky Rocky Top, jen ať to každý ví,
máš v sobě krásu i sílu hor,
co jméno Ti daly Tvý.

Stovky nocí jsou málokdy bez lavin,
i ve dne se o každý krok bát;
na šest strun místo rizik, lan a karabin
hrát – na jiných vrcholech stát.

Vzpomínám na sychravé podzimní pondělí,
déšť slz mi do očí tek´.
Jen já věděl, že se naše cesty rozdělí
a snažil se ukrýt svůj vztek.

Vím, že až odezní uznání diváků
až utichne poslední sbor,
sejdeme se znova ve stejnym bivaku,
vysoko na hřebenech hor.

© Jakub Blesk Moravec  a Jan Šťovíček

ZPĚT TVORBA