Stařík

Jsou na stole židle a vrchní chce spát.
Je doba flamendrů a nočních můr.
Stařík s harmonikou už neví co hrát
a tak mlčí jako šafářův dvůr.

Svět ztemnělých domů je zbořený chrám.
Kdo chtěl by vírou si pokazit hřích.
Dnes mnohý obraz má cennější rám,
než plátna napnutá v nich.

V kamenných chodbách je obtisklý čas,
stovky kroků a klapání bot.
Stařík s harmonikou má chvějící hlas,
když si sedá na poslední schod

a do mrtvých oken se rozletí zpěv,
jako v kostele nedělní žalm.
Jeho půlnoční sólo pro bouřící krev,
pro dívčí srdce a ztracený šarm.

Pak zabliká lampa, jak závoj bys sňal:
„dědku šílíš, tady každý chce spát“
Ke zdi odloží měchy a tiše jde dál
a už nikdy víc nebude hrát.

© Jakub Blesk Moravec

ZPĚT TVORBA